Rozhodčí řízení v České republice
je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu
rozhodčích nálezů, který nabyl účinnosti dnem 1.1.1995. Do té doby
platil pro oblast rozhodčího řízení zákon č. 98/1963 Sb., podle něhož
bylo možné rozhodovat pouze spory z mezinárodního obchodního styku.
S přijetím nového zákona o rozhodčím řízení se značně rozšířila oblast
možného rozhodování sporů touto cestou mimo státní soudy, neboť současná
právní úprava umožňuje rozhodovat v rozhodčím řízení veškeré spory
majetkové povahy s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem
rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkurzu nebo vyrovnání,
pokud se strany těchto sporů na tom dohodnou.
Tradiční oblastí rozhodování sporů cestou rozhodčího řízení však
nepochybně zůstává i nadále obchodní oblast, dnes díky současné
právní úpravě neomezená již pouze na zahraniční obchod, ale zahrnující
i obchod vnitrostátní. Rozhodčí řízení může probíhat jako řízení
před jedním nebo více rozhodci jmenovanými stranami sporu pro tento
konkrétní spor (řízení „ad hoc") nebo může mít podobu řízení
před institucionálním rozhodčím soudem založeným na základě zákona
(rozhodčí řízení institucionální).
Výhody rozhodčího řízení spočívají také v tom, že rozhodčí nález
je snáze vykonatelný, protože Newyorská úmluva z roku 1958 umožňuje
uznání a výkon rozhodčích nálezů ve více než 130 státech světa. |
